Pohlednice na tábory patří! - Volnočasovky SPORT, z. s.

Pohlednice na tábory patří!

Pohlednice na tábory patří a jestli váháte, tak určitě nezapomeňte pokračovat ve čtení! Malým táborníkům se totiž vždycky zatají dech…když přijde na pohledy! A to když je mají posílat i přijímat. Všem bez rozdílu věku totiž udělá velkou radost, když se na ně modrým písmem z pohlednice směje hezký pozdrav. A oni vědí, že na ně dotyční, i na tu dálku, myslí!

Píšem, píšeš, píšeme

Kouzlo pohlednic je totiž i v tom, že se na nich podílíme všichni. A to už před táborem. Děti vybírají pohlednice pro (pra)rodiče a další příbuzné a ti zase pro samotné táborníky. A i když se s tím pojí starosti, nakonec to udělá velkou radost. Jenom toho nesmí být moc!

Dítě, vhazující pohled do schránky u pošty.
Kultura psaní pohledů má svoje kouzlo

Pro malé táborníky doporučujeme, ať si s sebou vezmou maximálně 2 – 3 pohledy, které si potom s vedoucími napíšou. V opačném případě se totiž z radosti nad psaním a přemýšlením, co chceme aby si doma přečetli, stane slušné trápení. Jiným extrémem je však také to, když rodiče napíší pohledy pro děti a ty je „jen“ s nalepenou známkou pošlou. Bohužel nám to pak ruší to kouzlo, kdy se musíte nejdřív zamyslet, co sdělíte a potom to sami napsat.

Někdy to sice vypadá následovně: „Ahoj mamy a taty, mam se dobře. Koupeme se v bazenu, chodime do lesa a na baliky. Mam vas rad, …“ ale o to víc je to od srdce!

A taky tam někdy může být…stýská se mi. Ale to neznamená, že si tak chce zajistit odjezd z tábora. Je to přirozené, jsou na vás zvyklí, tak se jim prostě stýská. Rodičům snad ne? 🙂 Proces osobního rozvoje a osamostatnění je opředen i hořkosladkou chutí stýskání. Máme na to sice recept, ale ne stoprocentní!

Pokud máte smíšené pocity z toho, co vám v pohlednici přijde napsáno, určitě kontaktujte hlavního vedoucího tábora. Děti jsou někdy vynalézavé, nedávno mi jedna známá říkala: „Dostala jsem od svého Tomíka napsáno v dopise, že se cítí jako bezdomovec, protože nemůže domů.“ To však pro ni neznamenalo, aby pro Tomíka jela. A on potom přijel a na nic takového si nepamatoval, jen vyprávěl, co všechno na táboře dělali!

Když rodiče píší

Nikdo není moc starý na to dostávat pohledy! Myslete na to! Ale pošta už bohužel trošku zastaralá je…takže musíte pohledy posílat co nejdříve. Už v den odjezdu malého táborníka je skoro pozdě. 🙂 Všichni vedoucí by vám totiž přáli vidět ty jiskřičky v dětských očích, když přijde pohled. Ti co umí číst si užijí „svoji“ chvilku, zalezou si na klidné místo, kde si přečtou a potom se ochotně svěřují všem ostatním! Čtení pohledů je prostě pro všechny bájo a je moc hezké, když každý alespoň jednou za tábor zažije.

Pohlednice a dopisy jsou jako rodinné artefakty

Dalším důvodem, proč udržovat „kulturu psaní pohlednic a dopisů“ je, že jsou to vzpomínky. To léto, kdy byl poprvé na táboře…kdy se tam poprvé zamiloval…našel si kamaráda Tomáše…vylezl na balík slámy…na pískovou horu apod.

Pohlednice jsou fajn… ale balíky?

Poslední dobou se nám (a věřím, že i dalším organizátorům) hromadí takový nešvar – posílání balíků. Jak kdyby děti nebyly schopné vydržet 7 dní bez „dodávky“ zásob.

Jedním z učících momentů na táboře je totiž i to…že děti musí „vyžít“ s tím, co si zabalily. A ano, občas stane, že do druhého dne mají všechny sladkosti snědené…ale i to je zkušenost. Nechejme dětem jejich malé starosti, protože na táboře se pak vykompenzují mnoha radostmi 🙂

Pošlete o pohlednici víc, napište dětem, že se vám stýská a že je máte rádi. A oni budou šťastné…někdy je méně opravdu více!

Kulturu psaní dopisů na našich táborech milujeme! Přidejte se příští rok k nám a přihlaste své dítě na náš letní tábor!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *