Osmáci ze Základní školy Petrovice si přijeli užít školu v přírodě od 12. 6. do 15. 6. 2023. Pobyt byl zaměřený na spolupráci, týmového ducha a pobyt v přírodě. Pojďte se inspirovat a přijeďte si také užít školu v přírodě!
Příjezd do Rozsoch
Když jsme se ráno sešli na nádraží v Praze, nedokázali jsme si představit, jak takovou dalekou cestou zvládneme. Opak byl však pravdou. Cesta v “kupéčkách” nám rychle ubíhala, s kamarády utekla jako voda a už jsme byli na nádraží v Rozsochách. Organizátoři nás vyzvedli na nádraží a přivezli nám tašky autem až před penzion.
Na penzion to bylo, co by horou kamení dohodil. 🙂 A my se už těšili na oběd. Svíčková zmizela, ani jsme nevěděli jak. První polední klid, zabydlování v přechodném domově a “chillování” s ostatními. Po poledňáku jsme si povídali o tom, co nás čeká, ale také o pravidlech, aby se nám na škole v přírodě dobře fungovalo.
Icebreaker a seznamování
Ledy tají…a to nejenom v zimě. Občas nám chvíli trvá, než se oprostíme od starostí běžných dnů a zvykneme si na něco nového. Museli jsme se sžít jak s prostředím, ale i s našimi lektory. U toho jsme se dozvěděli hodně nového i o spolužácích. “Kdo držel v ruce hada?”, “Kdo nemá rád čokoládu” nebo “Kdo je ve stejném znamení jako já” a mnoho dalšího. Při závěrečné reflexy zaznívalo, že nás dost věcí překvapilo, a to už jsme se spolužáky každý den pěknou řádku let!
Týmové hry
Hned první odpoledne jsme se rozdělili do dvou týmů a začala první hra. Potřebovali jsme důvtip, kreativitu a taky znalost přísloví. A začala ta pravá sranda, když jsme si nemohli vzpomenout, jak že je to s tím lesem a voláním. 🙂 Další den jsme putovali po stopách známých banditů a snažili se je identifikovat.
Při týmových hrách jsme si zkoušeli tvorbu strategií, rozdělení rolí i vyhodnocování efektivity. Uvědomili jsme si, že nemusíme vždycky všechno zvládnout sami. I když to někdy může být i zaručený trénink trpělivosti. Přece jen jsem každý jiný a bez pořádné domluvy to prostě nejde.
Přimíchání špetky volna není k zahození
Po každé večeři jsme vyrazili všichni společně na hřiště nad vesnicí. Zakopali jsme si fotbal, zahráli beachtenis, poslouchali muziku a povídali si. Jedinou podmínkou našich vedoucích bylo, abychom byli venku. Měli jsme prostor zkusit si nové aktivity, ale i si „obyčejně“ lehnout do trávy a trávit čas s kamarády. Ale nejenom to! Jaké překvapení pro nás bylo, když se zapojila i paní učitelka a běhala s námi od brány k bráně! Školy v přírodě jsou totiž i skvělou příležitostí, jak vidět svého učitele z trochu jiného úhlu.
Noční hra
Po jednom večerním programu nás čekalo překvapení. Noční hra! To překvapení, ale i respekt v očích bylo znatelné. I proto jsme si povídali o strachu, co ho způsobuje i pomáhá jeho zvládání. A pak jsme šli do akce. Prošli lesem a někteří z nás doslova překonali sami sebe.
Večerku jsme sice dneska nedodrželi, ale z dobrého důvodu.
Výlet k Domanínskému rybníku
Půldenní výlet k místnímu rybníku byl dalším střípkem do naší programové skládačky. Vypravili jsme polní cestou a kochali se výhledy. Po 45 minutách cesty jsme sestoupili až k rybníku a většina z nás byla ráda, že se nakonec nechala přemluvit a plavky si přece jen do batohu strčila. Při koupačce nám pěkně vyhládlo, a tak jsme navštívili i místní kiosek.
Táborák s opékáním špekáčků
Soutěž o „nejrovnoměrněji“ opečený špekáček započala. Není divu, že rozdělila naši skupinu na opékací veterány a začátečníky, jejichž společným jmenovatelem byl hlad.
Posezení v kruhu kolem ohně má prostě svoje kouzlo. Povídání vtipů, zážitků s plnou pusou a rizikem, že kečup/hořčice skončí, kde by neměla. Prostě k atmosféře školy v přírodě patří.
Celodenní výlet do Bystřice nad Pernštejnem
Osvěžující byl i celodenní výlet do Bystřice nad Pernštejnem. První cestu jsme odšlapali pěkně po svých. Po krásných 5 kilometrech jsem vyšlápli až nad město a pomalu sestupovali do jeho ulic.
Pro obědovou pauzu jsme si vybrali místo pod stromy a udělali si malí piknik v blízkosti velkého hřiště. Někteří z nás pak zavítali na trampolínu nebo nízká lana. Po obědě jsem se vydali na náměstí a doplnili svoje zásoby brambůrek a dalších dobrot.
S plnými batohy jsem se přemístili na venkovní koupaliště. Ve vodě jsem hrály hry, cákaly se a taky se projely na klouzačce. 
Cestou zpátky jsme si odhlasovali, že se raději vrátíme vlakem. Silnice k nádraží je lemována nízkými lany, a tak nám cesta příjemně utíkala.
Digitální detox
Tohle pro nás byl šok – většinu dne budeme bez telefonu! I když nám to paní učitelka před odjezdem říkala, většina z nás si vůbec neuvědomovala, co to bude znamenat.
Zpočátku se zvedla vlna nevole, ale brzy se ukázalo, že nám to pobyt nemůže zkazit. Teda většině. Lektoři do toho šli s námi, a tak to nakonec ani tolik „nebolelo“. Dokonce jsme v průběhu zjistili, že se víc bavíme mezi sebou. Jako by mezi námi mobil dělal propast.
Při digitálním detoxu jsme se učili pracovat s volnem, hledat si zábavu v offline světě a také jak najít příležitost v něčem, co se nám na první pohled moc nezdá.
Vzpomínky zůstanou…
Mozaika aktivit, výletů i společných chvil se naplnila. Po čtyřech dnech jsme odjížděly a každý z nás si odvezl něco svého. Jestli něco navždycky zůstane…tak to prostě vzpomínky.
Vzpomínáme na všechno dobré, co jsme zažily – bojovku, kdy se děti strašily navzájem a potom šli pozorovat na kopec noční oblohu. Hry, u kterých se přetahovaly, hádaly přísloví, hrály zpocení večer fotbal, dováděly nadšeně v bazénu, vázaly si náramky s poděkováním, u kterých holky brečeli dojetím.
Ze vzpomínek paní učitelky
