Termín: 5. 7. – 12. 7. 2025
Jak strážit pravěký oheň nebo postavit středověké město? To se formou her, výletování a sportování dozvíme! A k tomu se naučíme spoustu o sobě i svých kamarádech. A k tomu si užijeme pohyb v přírodě, pořádnou letní koupačku a spoustu zábavy.
Den 0 – Pátek
Rozsochy se tváří jako klidné místo, kde se čas zastavil. Jenže na nebi se tiše formuje podivný mrak – nenápadný, a přesto znepokojivý. Místní si ho prohlížejí koutkem oka, jako by tušili, že nepřišel jen tak. Kdyby tu byl profesor Chronos, určitě by měl vysvětlení. Jenže ten zmizel beze stopy. A tak nezbývá než čekat… a doufat, že bouře zůstane jen v oblacích.
Den 1 – Sobota
Klid vesnice naruší šum a smích dětí, které se po roce znovu sjely, aby otevřely další kapitolu svého tábornického příběhu. Některé tváře jsou známé, přátelství navazují tam, kde vloni skončila – a ty nové? Ty přibývají do party s lehkostí. Vždyť v dobré výpravě má každý své místo – ať je zkušený harcovník, nebo čerstvý nováček.
Zatím je vše zalité sluncem, ale večer… večer přinese záhadu.
Na louce jsme objevili starou zatuchlou brašnu v ní na nás koukal zažloutlý novinový výstřižek. Pod nánosem prachu se skrývala zpráva, která nám doslova vyrazila dech: v okolí tábora byl spatřen záhadný stroj času! Prý jej kdysi sestavil samotný profesor Chronos – génius s hlavou plnou fantastických příběhů.
Jenže ouha! Stroj je nyní opuštěný a bez ochrany, a z temnoty vystoupila hrozba – Chronozloděj. Ten, kdo chce zamotat dějiny, přepsat minulost a proměnit budoucnost v chaos.
A tak je to na nás. Musíme se vydat do všech koutů času – od dob dinosaurů až po vzdálenou budoucnost – a posbírat časové krystaly, které stroj znovu ochrání. Je to úkol plný nástrah, ale pokud to někdo zvládne, tak právě tahle parta dobrodruhů s baťůžky, věčně dobrou náladou… a srdcem na správném místě.
Dobrodružství právě začíná. Čas běží!
Den 2 – Neděle
Máme před sebou první celý den. Ráno nás přivítá sluníčko a hned na rozcvičce se pěkně rozproudíme. Čekají nás totiž dostihy! Teda, rozcvičení na motivy dostihů. Proměníme se v koně, vyhazujeme kopýtky a pak pořádně rychle běžíme závod. Míjíme různé tribuny a u toho se pěkně nasmějeme.
Hned dopoledne se dozvíme, že dneska cestujeme do pravěku. Malujeme nástěnné malby a pak chráníme vlastními těly oheň. Naštěstí je pořádné teplo a trocha vody nám vůbec nevadí. Někteří si dokonce dají i extra porci.
Vzhledem k tomu, že je dneska opravdu horké počasí, odpoledne zamíříme k Domanínskému rybníku. Zabalíme batůžky a už si to šlapeme poli. Za odměnu nám je blbnutí ve vodě. Po cestě zpátky se ještě stavíme do kiosku a každý si koupíme něco na zub. Ale jenom tak symbolicky, protože nás čeká přece večeře.
Po cestě z Domanínského rybníku nás ale chytí déšť, ale ani to nám nevezme úsměv z tváře. Naopak, chopíme se ručníku a ten kilometr odvážně dojdeme. A u toho nám v půlce už zase svítí sluníčko.
Nikdo nemůže říct, že bychom si dnešní krásný den neužili. Vlastně jsme měli od všeho kousek. O to víc se těšíme večer do postelí. Už jenom krátká pohádka a alou na kutě. A na co myslíme? Přece na to, co nás asi zítra zase čeká…
Den 3 – Pondělí
Dnešní ranní rozcvička byla opravdu dynamická. Proměnili jsme se v balónky, špendlíky a pumpičky. A rozhýbali prostě celé tělo! Po snídani začalo pršet, ale ani to nám neubralo na dobré náladě. Putovali jsme totiž do starověkého Egypta a vyráběli kartuše. A hned potom jsme zamířili do Mezopotámie a stavěli zavlažovací systém. Každý z nás byl potrubím a musel přiložit ruku k dílu. U toho jsme si povídali o tom, jak těžké může být říct si o pomoc a jak se někdy nevyplácí se vykašlat na přípravu. A u toho si užili spoustu zábavy.
Skoro jsme slavili, když jsme po poledním klidu zjistili, že už neprší. Hned jsme toho využili a vyrazili na poštu. Ať poštovní auto jede co nejrychleji, ať udělá radost našim adresátům! Na penzion už jsme se vrátili se sluníčkem nad hlavou, tak rychle šup z tepláků do kraťasů. Čekali nás totiž pravěké dovednosti! Střelba z luku a souboje s kyjem. Individuálky tohoto tábora.
Když už jsme se vraceli večer ze hřiště, čekalo na nás překvapení. Bude noční hra! Musíme se potichu přiblížit k lampám a…podepsat se. Dračí slůj, mamutí hora nebo šavlozubí jeskyně už na nás čekají. Někteří míří na noční hru poprvé, ale pro další už je každoroční aktivita. A tak společně sdílíme, co nám pomáhá se méně bát. Pracovat se strachem je totiž také umění, které ke správným táborníkům patří. A pak už jenom padneme do postelí a necháme se unášet do říše snů.
Den 4 – Úterý
Dnešní ráno pro nás bylo náročnější, ale zase nebyla rozcvička. Po noční hře totiž rozcvičku nikde nemáme a pěkně si pospíme. Po snídani jsme se dozvěděli, že zamíříme na skok do středověku. Králové, to byli teprve “sigmové”, jak poučují děti naše vedoucí. Symbolem jejich moci byli koruny, a tak jsme si taky každý jednu vyrobil. Králové museli chránit velká území a často bojovat, k tomu jim sloužili štíty. Proto jsme si v týmech každý také jeden vyrobili.. Proslýchá se, že nás čeká bitva o Jeruzalém…
Dopoledne i odpoledne nás provázel déšť. Ale to nás nemohlo zastavit. Tentokrát nám místní spolek Orel půjčil svoji Orlovnu a my mohli starověké tažení absolvovat tam. Vydali jsme se s Hanibalem a jeho slony do Říma. Tažení to bylo dost divoké, protože každý z nás byl jednou nohou slona a vůbec nic jsme neviděli. Jen Hanibal viděl a musel nás pořádně instruuovat. A pak už jsme si jen zablbli na místních parketách, která klouzala skoro jako kluziště. Tak to byla pořádná srandička!
Všichni jsme se těšili na večeři – na rajskou omáčku. Docela nám vyhládlo. Po večeři už jsme získali krystal starověku a měli volnou zábavu. Někdo stavěl věž, maloval si nebo hrál jiné hry. Až jsme koukali, jak nám ten den zase utekl.
V pohádce jsme dnes cestovali do Itálie nebo Legolandu a pak už do našich postelí.
Den 5 – Středa
Dneska pokračujeme ve středověkých bitvách. Konečně jsme dokončili naše štíty a mohli je použít při křížové výpravě. Jeruzalém byl v nebezpečí a my si zkusili, jaké je chránit svoje území. A že jsme se u toho i spoustu naučili – třeba o tom, jak zvládat vlastní pocity, když se nedaří, jak by se nám líbilo. Co dělat s tím, když se naštveme a co nám pomáhá se s tím vyrovnat.
Dále jsme stavěli středověké město – kostely, domy a městská opevnění. Nebylo to ale vůbec jednoduché, protože nám druhý tým dost komplikoval život. Štěstí a rychlost bylo to jediné, co nás mohlo zachránit!
Oběd byl dneska za odměnu, protože jsme měli snad nejoblíbenější borůvkové knedlíky se skvělou tvarohovou omáčkou. Někteří z nás si dokonce přidali 5x!
Večer jsme strávili povídáním u ohně a opékáním špekáčků, chleba a dalších dobrůtek. I když bylo dneska aprílové počasí, měli jsme štěstí a den jsme si užili plnými doušky.
Den 6 – Čtvrtek
Konečně celodenní výlet, ozývalo se dneska od rána. Je to totiž jeden z nejoblíbenějších momentů na táboře. Hned po rozcvičce jsme balili batohy, napsali deníčky a vydali se lesem a polem k Bystřici nad Pernštejnem. Sami táborníci si vymysleli, že si cestu zpestří hrou “Na Václava”, a tak nám cesta pěkně utíkala.
Ještě dopoledne jsme se zastavili na velkém hřišti a užili si klouzačky, lana i trampolíny. A pak už jsme se vydali na náměstí, kde jsme měli oblíbený rozchod. Každý si koupil něco na zub a s dobrou náladou jsme se vydali do sportovní haly. Počasí nám totiž nepřálo, abychom mohli jít na venkovní koupaliště. Ale zase to bylo něco nového, protože většina z nás ještě nikdy ve vnitřním bazénu v Bystřici nad Pernštejnem nebyla.
Zastavili jsme se ještě na workoutovém hřišti a u známého zubra. A pak už zase poli a lesy alou domů. Tam na nás už čekala paní kuchařka s večeří. Dneska jsme měli nudle s mákem, o kterých jsme si povídali už cestou. Její část totiž lemovalo makové pole.
Na večerním programu už jsme měli volné pole působnosti, ale stejně jsme šli všichni na hřiště. Prostě běhat za balonem, hrát volejbal a blbnout, na to máme dost energie vždycky.
Den 7 – Pátek
Po celodeňáku se nám ráno vždycky nechce vstávat a dnešek nebyl vyjímkou. Rozcvička nás ale pěkně rozehřála a na snídani už nás provázeli běžné srandy a povídání s ostatními. Po snídani jsme se vydali do novověku – konečně. Poslední období naší pouti, které jsme museli zachránit. Časová osa je zachráněná! A u toho jsme si zkusili dva pokusy na dvoře Rudolfa II. a někteří se dokonce ptali, kdy konečně budou mít chemii, jak se jim pokusy líbily!
Jako každoročně jsme se odměňovali pamětními listy a hádali, kdo asi co na list dostal. Měli jsme královnu a krále židličkované, zapálenou ochránkyni ohně nebo lukostřelce, benjamínka i mazlíka tábora a mnoho dalšího! Však uvidíte, až to vybalíme z tašek.
Odpoledne už nás čekala cesta k pokladu. Naštěstí jsme rychle porozuměli mapě a vydali se správnou cestou. Poklad jsme si rozdělili a společně se z něj radovali. A časové krystaly, které jsme získali při našem putování, se nám již houpou na zápěstí.
Večerní program už byl volný, každý si ho zpestřil na velkém hřišti, jak si sám přál. Někdo už myslí na to, co bude dělat doma a další by ještě týden na táboře vydrželi. Tak je to vždycky, táborové dobrodružství se chýlí ke svému konci. Skvělé ale je, že můžeme jet třeba zase příští rok!
Den 8 – Sobota
Dneska odjíždíme. Chronos se s námi rozloučil a my se vracíme v čase zpět. Rychle balíme a užíváme si poslední chvíle s kamarády. Povídáme si a taky se objímáme…a často si slibujeme, že se tady zase příští rok shledáme. Tak snad!
