Sportmánia tábor II. turnus 2022

Termín: 10. – 17. 7. 2021

Vesnice Rozsochy už není ledajakou běžnou vesničkou, toto léto ji obléhají indiáni! Jako všichni víme, od nepaměti mezi sebou indiánské kmeny soutěží, měří své síly, ale i hledají prostor pro vzájemnou spolupráci! A u nás to nebude jinak! Přijeďte se seznámit s dalšími malými i velkými indiány, kteří se uvelebili u říčky Nedvědičky!

Budeme vzývat duchy u ohně, pobíhat po lesích a loukách a poznávat se navzájem. Letní dobrodružství už se blíží, přijďte si jedno ulovit i na náš Indiánský sportovní tábor!

Den 0 – Sobota

Sobotní den byl určený přípravám náčelníků na indiánské putování. V neděli totiž měli již přijet malí indiáni, pro které si připravili dobrodružné putování. Na jeho konci možná odhalí poklad na Tyrkysovém rybníku…a během celé 7 denní cesty se naučí ještě mnohé o sobě, najdou kamarády a zkusí si nové činnosti. A co všechno nás čeká…o tom si ještě naposledy musí nechat malí indiáni doma zdát.

Den 1 – Neděle

Ráno se pomalu začali sjíždět naši indiánští kamarádi, rozloučili se s rodiči a pak už se rychle seznamovali mezi sebou. Před obědem jsme si ještě povídali o pravidlech, aby nám spolu bylo hezky a bezpečně. Dokonce jsme si pravidla navzájem ve skupinkách ztvárnili pantomimou a ostatní je hádali. Byla to celkem sranda. 

Na první oběd nám paní kuchařka udělala kuře s bramborem a skvělou omáčkou. Moc jsme si pochutnali a pak nabírali sílu na poledním klidu. 

Odpoledne jsme si zahráli ještě další seznamovací hry a před večeří byli přizváni na první úkoly našimi indiánskými náčelníky. Hlavní vedoucí – Hbitá vrána, nám představila další vedoucí – Sedícího býka, Hlučnou veverku, Stojícího medvěda a Sněžnou Lvici. 

Náčelníci mocných kmenů Vysočiny si pro nás připravili hledání prvního, menšího pokladu, aby otestovali naše schopnosti a my jsme tak prokázali, že jsme hodni celotáborové hry. Díky rozluštěným hádankám jsme zjistili, kde najdeme naše táborové deníčky. 

Od zítřka si budeme moct psát naše zážitky a pak je ukázat našim prarodičům. Prostě takové malé Deníčky Indiána/Indiánky, které nám budou připomínat, co vše letní dobrodružství přineslo!

Večer jsme se šli podívat na blízké hřiště užili si první večerní volnější program. Někteří hráli dooble, další běhali za balónem a jiní si házeli frisbee. U toho si povídali a užívali si léto. Po příchodu na penzion už jsme si jenom společně přečetli pohádku, se soumrakem šli do postelí a nechali si něco pěkného zdát.

Den 2 – Pondělí

První ráno v novém přechodném “domově” jsme všichni hravě zvládli. A překvapivě spala “celá chalupa” až do budíčku, který byl v 7:30. A pak už to šlo ráz na ráz. Rozcvička, snídaně a rozřazení do našich indiánských kmenů. Také jsme si povídali o symbolech a charakteristikách, protože každý z nás dostal svoje zvíře, od kterého se pak odvíjelo i indiánské jméno. Také si kmen musel vymyslet svůj tanec, název a vyrobit si vlastní totem.

Dopoledne bylo spíše kreativní, ale odpoledne jsme se pěkně prošli, vyrazili na hry do lesa i poslali dopisy našim pra/rodičům. Čekala nás i první individuální hra, u které bylo důležité si projít indiánskou stezku a zapamatovat si obrázky. Cílem bylo zapamatovat si je i v pořadí, ve kterém je na cestě potkávali. Mohli jsme díky tomu nasbírat body sami pro sebe i do celotáborové hry. 

Moc jsme si přáli jít večer hrát na velké fotbalové hřiště, sklouznout na klouzačku a pohrát si na pirátské lodi. Po příchodu jsme si přečetli další pohádku o Človíčkovi a s úsměvem na rtech šli spát.

Den 3 – Úterý

Malí indiáni se už nemohli dočkat dalšího dne, ale i tak těsně před budíčkem čekali v postelích. Vzhledem k tomu, že předpověď počasí praví, že by dnes mělo pršet, pro jistotu jsme si hned ráno zacvičili pozdrav slunci. Kdo ví…třeba nám to pomůže! A hned po snídani alou na další výpravu! Seznámili jsme se totiž se zlatou horečkou – jedním z nejsmutnějších příběhů jižní Ameriky, která se týkala bájných a důvěřivých Aztéků. Aztéci se snažili zbavit Španělů, ale ti si při svém útěku ukradli zlato z Montezumova pokladu a dalsi ho do brnění. Těžké zlato, které měli Španělé ve svém brnění, jim bylo na překážku. Aztékové toho využili a shazovali muže do vody. Ti se dostali pod hladinu i se svým úlovkem. Tímto způsobem zmizela pod vodou velká část Montezumova pokladu. A my ji měli za úkol vylovit!

Možná i díky ranní rozcvičce nám odpoledne vysvitlo sluníčko a my si mohli užívat venku. Dopoledne začalo rozpoznáváním slavných a zajímavých Indiánů!!! A to byla aspoň poznávačka, ve které jsme si zkusili týmového ducha, naši paměť, ale dozvěděli se i spoustu zajímavostí. Co je to lakros, pemikan, co znamená “tichá voda, břehy mele” a mnoho dalšího! Bylo to opravdu jízda!

Náčelníci nás však cvičili i v dalších dovednostech – jako je třeba trpělivost. To byste nevěřili, jak těžké bylo nachytat pruty dřevěné rybky! 

Náčelníci si ověřili si mnoho z našich dovedností, ale jedné jsme se ještě nevěnovali dostatečně. Překonávání strachu bylo klíčové v nejisté době indiánské. Občas se museli i malí indiáni vydat v noci do lesa, do neznáma. Cestu jim ukazovali pouze mdlé plamínky svíček. A přesně to čekalo i nás. Nasbírat si v lese, za svitu měsíce, zrnka indiánské moudrosti!

Asi tušíte, že dneska už jsme se žádné večerní pohádky nedočkali. Prodloužená večerka za to však stála! 

Den 4 – Středa

Po včerejší noční hře nám náčelníci odpustili rozcvičku, a tak nám den začal rovnou snídaní. Po ní jsme byli hned přizváni ke kreativním indiánským aktivitám, které se nesli v duchu testování zručnosti. Náčelníci chtěli pozorovat a ohodnotit naše schopnosti základních indiánských dovedností. Nejdříve jsme vyráběli indiánské čelenky, které jsme si vzali hned na lukostřelbu. A to nás moc bavilo. Držet v ruce šíp, luk a zkoušet naši trpělivost i sílu zároveň!

Odpoledne jsme se vydali na výlet na Domanínský rybník. Netušili jsme však, že nás tam bude čekat území budoucí válečné vřavy. Každý kmen musel hájit svůj “ponny expres” před nájezdníky z cizích kmenů. Naštěstí jsme měli dost střeliva, které jsme si sbalili už z domova a mohli se do hry plně ponořit. Dokonce jsme posunuli o více než hodinu večeři a do našeho táborového domova se vrátili později než obvykle. Ale stálo to za to! Vykoupali jsme se, nakoupili si něco na zub i pořádně zaběhali lesem.

Po večeři šli tentokrát na hřiště už jenom větší táborníci. Ti menší už se pomalu chystali do hajan. Přece jen, zítra nás čeká celodenní výlet a na ten je potřeba se pořádně vyspat! Už ve čtvrt na deset jsme byli všichni v postelích a těšili jsme se na další letní den.

Den 5 – Čtvrtek

Dneska spal celý kmen až do posledních vteřin budíčku. Vypadá to, že lehká únava už dopadá na nás všechny. Naštěstí jsme včera šli dříve spát, a tak máme už na rozcvičku dost energie. Bude se nám hodit. Náčelníci nás totiž přizvali na celodenní na výlet do Bystřice nad Pernštejnem!

Hned po našich deníčcích jsme si zabalili “vercajk” a uháněli na 5 km cestu do města. Nesměli nám chybět plavky, protože jsme se chystali plavit po proudu místního bazénu, ani drobné peníze na doplnění našich zásob. Energie…přece není  nikdy dost. A na vesnici toho bohužel mnoho není možné koupit. 

Cestou z koupaliště jsme si prošli pohádkovou alej, kouzelná zrcadla a také jeli místním pacifikem! A to nás ještě čekalo seběhnout kopec od nádraží v Rozsochách. Šlo nám to však samo, všichni se totiž těšili na večeři – rajskou omáčku! A služba měla zase těžkou práci, protože toho přidávání bylo až až. 

Po večeři jsme váhali, zda jít ještě na hřiště. Hrozilo totiž, že nás chytne déšť. Indiáni ale také nejsou z cukru, takže jsme vyrazili a nakonec se před pár přeháňkami schovali přímo na hřišti. 

Po celodenním výletu jsme se těšili do postelí, snad ještě více než předchozí dny. Přece jen jsme si během dne pěkně ošoupali podrážky. Když jsme přišli z večerního programu na penzion, do oken pomalu začali klepat dešťové kapky. To nás asi chtěli ukolébat ke spánku…což jsme se nenechali dlouho pobízet.

Den 6 – Pátek

Dnešní rozcvička utekla jako voda a my rovnou naskočili do rozjetého vlaku dalšího dne. Po deníčcích, při kterých jsme si povídali zážitky předešlého dne, nám moudrá sova donesla další cenný dopis. Tentokrát jsme měli najít indiánské hřiště pro zkoušení naší zručnosti. Jediným vodítkem nám byly fáborky a šipky. A tak jsme šli a šli, až jsme dorazili do vesnice Kunratice. Na tamním hřišti už na nás čekala indiánská rozehřívačka. To jsme se tedy zapotili, než jsme každou ruku i nohu dali na to správné místo. Dalším testem byli skok do dálky. Dopoledne jsme tedy strávili na novém hřišti, kde jsme dosud nebyli.

Při návratu jsme mohli využít pole poseté balíky. Dovádění na balících je totiž jednou z našich kratochvil. Někteří dokonce na balících i tančili.

V poledním klidu se chystala první táborová svatba, na které byly přítomny všechny děti. Svoje „ano“ na táboře si řekli jedni z našich velkých indiánů. A byla to sláva pro všechny.

Po poledním klidu nás naši náčelníci přizvali na rybolov! Museli si vybrat k lovu ryby, najít jejich rybníky a ještě si na trhu odkoupit správné návnady. Byla to aktivita individuální i za “peříčka”. “Hrám na peříčka” totiž říkají naši malí indiáni hrám do celotáborovky. A to nás bavilo opravdu všechny. 

Poté jsme si ještě rychle zkusili bezrukou štafetu, zahráli “blbárnu” a pak rychle uháněli na táborák. Vůně ohně, čerstvě upečených špekáčků i chleba, se linula všude kolem našeho penzionu. Každý jsme si vlastnoručně nějakou dobrůtku upekli. Poté, co jsme měli bříška “jako v pokojíčku”, jsme si ještě u ohně zazpívali různé písničky. A pak na nás čekalo překvapení. Indiáni sice neměli moc rádi kovboje, ale i tak spolu občas museli spolupracovat. I naši náčelníci nám takovou možnost zprostředkovali. Kovboj Steve nám ukázal, jak práská bičem, kroutí krinolínu i točí na prstech zbraň. Vystoupení jsme sledovali se zatajeným dechem. Hlavně, když šlo našemu kuchaři skoro o zadek! 🙂 

Pak už jsme si jenom chvíli pohráli a alou na pohádku! Všichni jsme si popřáli krásnou dobrou a sladké sny na sebe nenechaly dlouho čekat.

Den 7 – Sobota

Od rána nám svítilo sluníčko. Nezbylo tedy nic jiného, než si namazat obličeje, vzít kšiltovky a hned po snídani vyrazit na poslední hry. A jedna z nich byla dokonce celodenní. Nikdo z nás nechtěl Václava, ale ten se na nás vždycky jako klíště nalepil…dokud si nenašel někoho jiného. 

Dopoledne jsme si ještě zahráli mexickou hru, kterou pěstovali Tarahumarové. Museli jsme fotbalový míč dostat přes 4 balíky různě rozmístěné. Každý z nás mohl za kolo “ťuknout” pouze jednou. To byla teda show!

Hned potom jsme byli přizváni na závod koní…nechat se napojit, přezout a pak alou ze stájí! Tak to byl jasný plán na poslední hru počítanou do celotáborovky.

Po poledním klidu už jsme pomalu uzavírali celotáborovou hru. Každý z nás dostal indiánský diplom, na který nám náčelníci napsali zajímavé věci, co se nám podařili. A hned potom nás moudrá souva vyslala k Tyrkysovému rybníku. Cesta sice vedla přes bažinu, ale co bychom pro náš poklad nepřekonali. 

Poklad udělal radost každému z nás, ale i malování na obličej či vlasy! Vypadá to, že indiáni, stejně jako my, měli rádi barvy! 

Večer jsme si ještě chvíli pohráli, užili čas s kamarády, poslední pohádku a pak…si nechali už zdát jenom sladké sny!

Den 8 – Neděle

Odjezd. Slovo, které během tábora padá a pak když na něj přijde, má hořkosladkou chuť. Všechna dobrodružství jednou končí a my se těšíme, až o něm bude vyprávět. Pomalu zapisujeme a kreslíme poslední zážitky do našich indiánských deníčků. Balíme a opouštíme penzion. Poslední povídání s kamarády “pod pergolou”, jak jsme zvyklí, všichni společně. Mluvíme o tom, co jsme zažili, co se nám líbilo i co bychom chtěli změnit. 

Tento turnus končil ještě trochu jinak než jiné, díky hře na “Václava”. Učili jsme se díky němu pochválit, ale i pochvalu přijmout. A na konci spontánně děti zvedaly ruce a sdělovaly: “Jste nejlepší vedoucí, co jsem kdy zažil”, “Všechny hry se mi moc líbily”…a také: “Bude se mi stýskat!”

Všechny nás moc těší, když děti odjíždějí s fajn pocitem, že si tábor užili. A tak se často loučíme se slovy: “Těšíme se příští rok znova.”

Naši vedoucí pro druhý turnus letního táboru 2022:

Hanka P.
Hanka Š.
Zdeňka
Michal
Michal

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *