Sportmánia tábor I. turnus 2022

Termín: 2. – 9. 7. 2021

Tábor Sportmánia se stane indiánskou osadou. Na břehu malé místní říčky nás oslovili indiánští přátelé s prosbou o pomoc! Co a kde se stalo zůstává tajemstvím, které odkryjeme pomocí různých individuálních i skupinových aktivit, které nám ukáží mnohé o nás i našich kamarádech. Splynutí s přírodou a pohyb s ní pro nás bude už sám o sobě výzvou.

Nebude však chybět ani tajemný les se svým zákoutím, nekonečné chvíle pobavení a objevování všech letních dobrodružstvích. Takových, na které pak celý rok vzpomínáme. Přijeďte sbírat k nám na tábor vzpomínky, nové zkušenosti a seznámit se s novými kamarády!

Den 0 – Pátek

Letní vzduch pomalu víří jinak tiché břehy místních rybníků a nikdo netuší, o co tu běží! Málokdo ví, že před mnoha staletími byl náš kraj spojen s mocným a zlatem oplývajícím kmenem Rozsochů. A co se s ním stalo, zůstává všudypřítomným tajemstvím. Nejodvážnější dobrodruzi do něj však nahlédnou…a uvidí, co jim táborové dobrodružství přinese! Už zítra se dozvíme více…

Den 1 – Sobota

Do našeho se kraje se rozjelo mnoho koní, kteří nám přivážejí naše malé odvážlivce. Vedle cest se zvedá prach, jak uhánějí z dálky i blízka, aby jim žádné dobrodružství neuteklo. 

Jako každá výpravy, i tato potřebuje znát svá pravidla, aby věděla, co ji čeká. A pak hned po odpolední odpočinku neváhá a vrhá se do různých malých seznamování. Všichni totiž vědí, že být součástí skupiny je fajn. Můžeme si totiž pomáhat a učit se od sebe navzájem. Naše radost se tím ještě násobí. Třeba v takovém víření v bazénu jsme si pěkně lebedili. Odpočívání ale potom bylo dost! 

Vedoucí, náčelníci a zástupci mocných kmenů Vysočiny, si pro nás připravili hledání prvního, menšího pokladu, aby otestovali naše schopnosti a my jste tak prokázali, že jsme hodni celotáborové hry. Úkoly jsme splnili všichni pěkně společně, jinak to totiž ani nešlo! A za odměnu jsme dostali pěkné táborové deníčky, do kterých můžeme všechny dobrodružství zapsat. A moc se těšíme, až je i pra/rodičům budeme moct ukázat. A taky kamarádům! Léto je prostě bájo a to naše teprve začíná! 

Den 2 – Neděle

Nový den malé indiány přivítal slunečním svitem na jejich tvářích. Takové probuzení znamenalo jediné, očekávání pravého letního dne. Nejdříve jsme se však museli rozhýbat na první rozcvičce, posílit na snídani a také si zopáknout zážitky z minulého dne. Potom jsme zjistili, že v naší rozsáhlé zemi má každé zvíře svou symboliku, která i nám připomíná, co je důležité. A mnoho z těchto charakteristik je vlastní i nám samým, lidem. 

Zvířata nám pomohla se rozřadit do našich kmenů a také každému nalézt jeho indiánské jméno. Divoká labuť, spící vážka, hbitá vrána, sedící býk, vypelichaný orel…a mnoho dalších tvoří naše 2 kmeny – Humory a Divoká pírka. Každý kmen si vymyslel svůj pokřik, tanec a také si nakreslil svůj totem. 

Tvořivé dopoledne vystřídalo aktivní odpoledne. Vydali jsme se totiž prozkoumat naše okolí a přijali pozvánku na výlet k rybníku. Nejsme totiž žádné ryby na suchu, a tak jsme se skoro všichni vykoupali. A pak se hned vydali přepadnout ponny expres do místních lesů! Ještě, že jsme si s sebou vzali cenné střelivo, protože bez něj, by to bylo opravdu oříšek! 

Večeři jsme odsunuli o hodiny, abychom si mohli déle užívat výletování. Ale to nám vůbec nevadilo, protože jsme se mohli alespoň maličko občerstvit hned u rybníka. 

Večer utekl jako voda, po večerní pohádce jsme rychle zapadli do našich prázdninových postýlek a nechali si zdát…co nám další indiánský den přinese.

Den 3 – Pondělí

Ráno to vypadalo, že nás čeká maličko upršený indiánský den. O to více jsme byli překvapení ze sluníčka, které nás celý den provázelo. Ráno nám naši náčelníci sdělili první výsledky celotáborové hry a my získali první táborová pírka. Každé pírko totiž znamená nejenom body, ale i krásně zdobí naše totemy.

Při dopoledním programu jsme se pěkně zapotili. Čekalo na nás získávání valounů zlata, ke kterým se však dostat stálo notnou dávku štěstí. A to doslova. Kdo neměl štěstí – nejenom že si nemohl vybrat valoun, ale ještě ke všemu musel vystřihnout pár dřepů. Malí indiáni musejí být fit a takové pocvičeníčko je nemůže vůbec rozházet.

Po dopoledním běhacích hrách jsme byli rádi za odpočinek o poledním klidu. Připravovali jsme si pohlednice a vzpomínali na adresy, abychom věděli, kam všechny naše zážitky adresovat. Celodenní horké počasí nás nalákalo i do bazénu. Takové krátké svlažení má něco do sebe!

Hned potom jsme ještě rychle utíkali do lesa, kde naše kmeny měly za úkol získat co nejvíce informací o dalších indiánech. Kolik dcer má Tvrdá pata, kdo má rád lakros a je odborník na jídlo? To vše a mnoho dalšího jsme si museli zapamatovat a také si s dalšími indiány předávat.

Jakmile sluníčko začalo ztrácet na své síle, vydali jsme se už jenom na volné hraní na blízké hřiště. A když se nám začala klížit víčka, rychle jsme se uklidili do postelí. I na malé indiány padá únava, s prvními hvězdičkami už odpočíváme v peřinách, abychom měli spoustu energie na další den!

Den 4 – Úterý

Ráno bylo sice zatažené, ale radovali jsme se z toho, že zatím žádné kapky nepadaly. Hned u snídaně jsme se dozvěděli tu skvělou novinku, že jsou všichni indiáni povoláni na celodenní výlet. Pěkně si “prošoupat podrážky”, zdolat pár kilometrů a ještě si užít s kamarády. Vyšli jsme poli ihned po malování deníčků a zpívání naší táborové písničky. Dokonce jsme si ji zpívali ještě cestou loukami!

Bohužel nás dnes náčelníci včele s “počasím” pěkně zkoušelo. Jakmile jsme vyšli nad Rozsochy, začalo pršet a měli jsme opravdu štěstí, že se nám poctivá příprava vyplatila. Všichni jsme byli vybavení pláštěnkami, a tak nám ani déšť neubral na dobré náladě. Cestu do Bystřice nad Pernštejnem jsme zvládli hravě, poseděli jsme v místní cukrárně i doplnili naše zásoby “slaného a sladkého”. 

Po obědě jsme se vydali na cestu do krytého bazénu, kde jsme se potom pěkně čvachtali a dováděli. Člověk by řekl, že vody jsme už měli dost. I tak se většině z nás z bazénu nechtělo. Indiáni jsou prostě i vodní milovníci. 

Vrátili jsme se těsně před večeří a krupičná kaše pěkně zavařila naší “službě” (vedoucímu, který se stará o roznášení jídla apod.). Více než polovina z nás si totiž přidávala. 🙂 Za to paní kuchařka měla radost! A my s ní, že jsme si dali takhle do nosu.

Po večeři jsme se ještě šli rychle podívat na velké hřiště a zahrát si “cirkulárku” (specifická vybíjená), pinkat s balónem nebo se zhoupnout na houpačkách. Tak jsme se do hraní zabrali, že jsme se opozdili s odchodem a potom nestihli přečíst pohádku. Ale ani to nám nevadilo, protože jsme byli už pěkně unavení!

Den 5 – Středa

Po ranní rozcvičce jsme si napsali do našich deníčků další zážitky, zazpívali indiánskou písničku a vyrazili na lov. Ale ne na jen tak ledajaký – na rybolov! A hle, kde máme návnady, pruty a peníze –  běželo nám hlavou. Naštěstí náš hlavní náčelník věděl! Ukázal nám, jak peníze vydělat, kde jsou rybníky i návnady. Bylo však na nás, jakou rybu budeme lovit a kdy vyrazíme na trh. Mohlo se totiž stát, že i když jsme měli hodně štěstí, nasbírali ryby…mohl nás chytit porybný a s tím nebyla žádná řeč! Mnoho z nás totiž nemělo povolení k rybaření…a to je pěkný průšvih, který nás stál nachytané rybky! A každý ztracená rybka znamenala ztrátu drahocenných peněz…

Po obědě jsme si užili rychlý polední klid, abychom naskočili rovnou do odpoledního programu. Náčelník si nás vyzkoušel z aktivit, kterými jsme prokázali dovednosti indiánské hbitosti. Taková indiánská rozehřívačka, bezruká štafeta nebo hledání valounů nám dalo pořádně zabrat. Ale taky jsme si u toho užili spoustu srandy! 

Po večeři nás čekalo už jenom hraní na hřišti, kde jsme odčerpali poslední zbytky naší energie. Těšili jsme se už na pohádku, kterou jsme včera nestihli, takže nám ani nevadilo se vrátit zpátky do penzionu. A když se zešeřilo, už jsme leželi v postelích…jak na povel na nás padla únava z celého dne. Ale také představy…co nás asi bude čekat dál?!

Den 6 – Čtvrtek

I na malé indiány pomalu padá únava. Náčelník to rychle zpozoroval a možná i kvůli tomu zvolil odpočinkovější aktivity. Dopoledne jsme si vyráběli indiánské čelenky, u kterých jsme uplatnili hlavně kreativního ducha. Potom jsme trénovali naši šikovnost, třeba stavěním stanu! A to bylo teda vzrůšo a trénink trpělivosti.

Odpoledne už nás čekali další drobné hry a evergreen – “Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum”! Odpolední program byl o trošku zkrácený, protože jsme přijali pozvání k ohni. Krásně plápolal před penzionem a my si mohli sami opéct buřtíky, chleba a ochutit dle libosti kečupem nebo hořčicí. A když jsme naplnili bříška, konečně jsme se mohli pustit do indiánského zpěvu. Pěkně se rozeznívala kytara a naše hlásky. 

A to jsme ještě nevěděli, co nás dál čeká! Náčelník si sice ověřil již mnoho našich dovedností, ale jedna zůstala ještě skryta – překonávání strachu ze tmy! I indiáni museli občas vyrazit do šera, plížit se lesem a naučit se pracovat s vlastním strachem z neznáma. Večer jsme tedy přijali pozvání na noční putování za indiánskou moudrostí, kterou nás provázel plamínek svíček. Jestli jsme jiné dny přišli unavení, dneska to bylo dvojnásob. Sice nás vždycky prodloužená večerka těší, ale o to víc se pak už do našich postelí těšíme!

Den 7 – Pátek

Všichni cítíme v kostech, že se pomalu blíží konec. A tak nám nezbývá, než si užívat každičkou chvilku. Od rána opět soutěžíme, abychom nahnali poslední body do celotáborové hry a získali cenná pírka. Hráli jsme toho spoustu a k tomu si ještě vyzkoušeli, mnozí poprvé, lukostřelbu. Napnuli jsme tetivu a zatajili dech, snažili jsme se trefit do terče. Bylo to až překvapivě složité. Ale i tak jsme si to užili, vyzkoušet něco nového, o to tu běží! 

Odpoledne už jsme dostali poslední dopis, ve kterém nás náčelnice Hbitá vrána měla dovést k pokladu na Tyrkysovém rybníku. Nejdříve jsme se však museli vybavit – vzít si čelenky a namalovat slavnostně obličeje. Cesta nás čekala strmá, ale s kamarády utíkala jako po másle. V pokladu jsme objevili něco na zub i barvičky na vlasy. Tak naše indiánské maskování bylo kompletní! Před večeří jsme si ještě zazpívali indiánskou písničku a pár dalších. A to jsme ještě nevěděli, co za překvapení nás čeká! 

Navštívila nás bílá tvář! Místní kovboj z Westernového městečka přijel dětem ukázat svá kouzla s lasem, bičem a kolty! Ale také je seznámit s historií a uměním, jak tyhle věci ovládat! Všichni jsme na chvíli zůstali konsternovaně hledět na to, co všechno je možné dokázat! Čas opět hrozně rychle utekl a my se rozešli opět do penzionu, na poslední koupání a pohádku. A s představou zítřejšího odjezdu usínali.

Den 8 – Sobota

Den loučení, posledních her a taky vyhodnocování. Ale i balení a těšení se na rodiče. Každoročně děti odjíždějí se smíšenými pocity na tábor a vrací se s novými zážitky, vzpomínkami, ale i s pocitem spojeným s loučením. Dneska nám jedna malá tábornice dokonce chtělo odvést další do Prahy, protože se jim těžce loučilo. A možná i proto ze všech stran zaznívalo…”těšíme se na příští rok!” A tak to má být…sice nevíme, co přinese další rok, ale moc bychom si přáli, abychom vždycky odkudkoliv odjížděli s pocitem, že nám prostě bylo fajn!

Naši vedoucí pro první turnus letního táboru 2022:

Marek
Hanka
Zdeňka
Michal
Michal

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.